PREVENCE

Prevence stojí na samém počátku vašeho zdravého chrupu. Rozlišujeme prevenci primární a sekundární. Ve vašem vlastním zájmu by mělo být absolvovat 2 preventivní prohlídky ročně a využít toho, že jsou v současné době plně hrazeny ze zdravotního pojištění.

PRIMÁRNÍ PREVENCE

v chrupu ještě není přítomen zubní kaz ani parodontopatie, zahrnujeme tady především ochranu proti jeho vzniku: účinná péče o ústní dutinu, fluoridace a pečetění fisur, úprava ortodontických anomálií (především jejich včasné rozpoznání), úprava špatně udržovaného chrupu, úprava poruch artikulace.

SEKUNDÁRNÍ PREVENCE

v chrupu se již vyskytuje zubní kaz nebo parodontopatie. Zde je pak na místě jejich včasná diagnostika a léčba. Všechny procesy a stavy dutiny ústní jsou zcela individuální a ke každému pacientovi přistupujeme rovněž a jedině individuálně.

DESATERO PRO ZDRAVÝ ÚSMĚV

1. Ideální je čistit si zuby (Obrázek dole) po každém jídle, ne však méně než dvakrát denně – ráno po snídani a večer před spaním.
2. Bolest při čištění zubů je signálem, že buď máme špatný kartáček nebo neošetřený kaz.
3. Účinným preventivním opatřením proti vzniku zubního kazu je omezení sladkostí.
4. Odolnost zubní skloviny proti zubnímu kazu zvyšují fluoridy obsažené v některých zubních pastách.
5. Nemůžeme-li si po jídle vyčistit chrup, použijema alespoň nějakou stíravou stravu, např. jablko nebo mrkev, která svým mechanickým účinkem sklovinu poněkud očistí.
6. Během čištění zubů si vydatně vyplachujeme mezizubní mezery vlažnou vodou.
7. Příliš studené a horké nápoje poškozují zubní sklovinu, zvláště v rychlém sledu po sobě.
8. Nikdy neodstraňujeme zbytky jídla ze zubů kovovými předměty.
9. Zubní kartáček je třeba udržovat v naprosté čistotě a vždy za čtyři měsíce ho vyměnit za nový.
10. Nejméně jednou za rok navštívíme stomatologa.

PARODONTOZA

Stomatologické ošetření a spolupráce pacienta, kterou v této souvislosti představuje dobrá ústní hygiena, mohou přivést parodontitidu do klidového stadia. Jednou odbouraná kost se však už znovu nevytvoří. Proto jsou – stejně jako v případě zubního kazu – včasná diagnoza a ošetření důležité.

Parodont (závěsný aparát zubu) se skládá z dásně, kostěného zubního lůžka, ježž obklopuje kořen zubu, cementu, který pokrývá kořen, a ze závěsných vazů. Zub je v zubním lůžku ukotven množstvím krátkých šlachovitých vlákének, která vedou z kosti k povrchu kořene.

Gingivitis – zánět dásně
Za nejzranitelnějsí místo závěsného aparátu jsou podle moderních výzkumů považovány buňky spojovací tkáně (tzv. spojovacího epitelu) dásně. Tyto buňky jsou připojeny přímo k povrchu zubu. Bakterie v povlaku se neustále množí a postupně zase odumírají. Živé bakterie vylučují jedovaté látky. Tyto tzv. toxiny se kromě toho uvolňují i z těl odumřelých bakterií a pronikají tak spojovací tkání a snižují její těsnící schopnost. Lidský organismus se brátí tím, že do dásně vysílá množství obranných buněk, čímž se prostupnost této tkáně dále ještě zvyšuje. Bakteriálhní toxiny tak mohou potom pronikat i do vazivové části tkáně. Mezi obecné známky zánětu patří zarudnutí a otok. Podobně tak zčervená a zbytní zanícená dáseň. Tyto příznaky počínající gingivitidy je možné najít již u školáků. Krvácení dásní při čištění zubů je dalším příznakem zánětu. Bolesti se vyskytují méně často. Pokud postižený začne povlav alespoň jednou denně důkladně odstraňovat, odezní zánět během několika dní.

Od zánětu dásně k parodontoze
Pokud jsou buňky těsnící tkáně po léta vystaveny působení vrstvy povlaku, přestanou plnit svou funkci a zánět se začně šířit do hloubky a postihuje pozvolna kostní lůžko a povrch kořene. Tento stav se uz označuje jako parodontitida. Se zvyšující se intenzitou zánětu se prohlubují tvz. choboty (kapsy vznikající mezi dásní a zubem) a kostěné lůžko se začně odbourávat, postupně dochází k odhalování povrchů kořenů.